Když jsem byla těhotná, tak jsem si to představovala jasně. Pracovat budu hned po šestinedělí. Nechci se stát přece jednou z těch matek, co řeší permanentně jenom svoje dítě, plenky, prdíky a montessori aktivity.

Nemluvě o tom, že jsem věděla, že chci dělat dál co mě baví.

A taky jsem věděla, že se nechci vrátit do práce po X letech, a pak si připadat jako dinosaurus, který zaspal dobu.

Nemáte čas číst celý článek? Stáhněte si infografiku.

Šestinedělí za mnou, tak hurá do práce

Plán byl skvělý – na papíře.

Jenže pokud máte dítě, víte, že některé věci se prostě nedají vysvětlit nebo pochopit, dokud je nezažijete. A jednou z těch věcí je, jaké to opravdu je být rodičem. Mít malé miminko. A k tomu pracovat. To vás žádná škola ani žádný kurz nenaučí.

Nakonec to nějak klaplo, ale rozhodně ne podle mých představ. Manžel sice pracuje z domova, což vypadalo jako výhoda, ale místo idylky jsme skončili v organizovaném chaosu. Bez jasného plánu to bylo spíš o přežití než o návratu k práci.

Metoda pokus – omyl

Tehdy jsem pochopila pár věcí. Nic nemusí být, jak si naplánuji. Rituály mi dávají sílu, nemusím přemýšlet kdy budu pracovat, vyhradila jsem si čas v kalendáři a pracovala v tu dobu.

Když to šlo, tak dřív. Když ne, tak i později nebo to dohnala třeba o víkendu.

Taky jsem si nastavila, že budu s dítětem vždy, když mě potřebuje, jsem se cítila klidnější. Ale zároveň to přinášelo stres – hlavně kvůli neustále posouvaným deadlineům.

Pracovala jsem jen tehdy, když to opravdu šlo. Nejlepší bylo, když manžel vzal syna ven, protože doma to moc nefungovalo. Každý jeho pláč mi úplně zablokoval mozek. Nemohla jsem myslet na nic jiného, než jak ho utišit.

Rychle jsem si uvědomila, že tohle nezvládnu ignorovat.

Znáte tu opičku z Toy Story, která začne mlátit do zvonečku, když se něco děje? Přesně to se mi dělo v hlavě při každém pláči mého dítěte. Bylo to jako osobní poplachový systém, který prostě nešlo vypnout. Potřebovala jsem být v takových chvílích s ním.

Když se náš syn narodil, bylo naše podnikání už „v pohybu“. Naskočila jsem do rozjetého vlaku. Byla výhoda, že jsme nemuseli vše budovat od nuly.

Kluci jako tým a chvilky pro mě

Každý den byli manžel a syn spolu 2–4 hodinky. Pro mě to znamenalo trochu prostoru pro sebe.

Kamarádka mi jednou poradila, že bych si z toho času měla kousek ukrojit jen pro sebe. Proč mě to jen nenapadlo dřív?! Být neustále buď s dítětem, nebo pracovat, je velký zápřah. Někdy si prostě potřebujete dát voraz. Tak jsem to zkusila.

Začala jsem si svůj pracovní čas „startovat“ časem pro sebe. Cvičením nebo sprchou. Koupila jsem si kvalitní kosmetiku a každou sprchu proměnila v malé luxusní wellness. Bylo to boží. Taková drobnost, a přitom zásadní rozdíl.

Ani náhodou nezvládnete to, co jste zvládali bez dítěte

Trvalo mi dost dlouho, než jsem pochopila, že některé věci teď trvají déle. Ne proto, že bych byla pomalejší, ale protože času na stoprocentní fokus je zoufale málo.

To, co jsem dřív zvládla za jeden osmihodinový pracovní den, mi teď zabralo klidně čtyři dny. Pracovala jsem ve dvouhodinových blocích, a i to bylo občas sci-fi. Zoubky, bolavé bříško, vyčerpání nebo únava. Asi to znáte.

Je naprosto v pořádku někdy na sebe netlačit. Ale stejně tak je důležité umět se hecnout, když je potřeba.

Postupně jsem se naučila, jak balancovat práci a rodinu.

Rozhodli jsme se pro domácí vzdělávání, takže nehledáme místo, kam syna „upíchnout“. Ale co si budeme povídat, hodně věcí by se usnadnilo. Ale rozhodli jsme se, že to není naše cesta.

Pokud taky nechcete jít cestou institucionalizace, pak ideální řešení je mít ještě někoho, kdo s prckem pomůže, babička, príma teta na hlídání nebo najít něco jako coworking s hlídáním, kde můžete být pořád dítěti na dosah a mít prostor pro sebe nebo na práci.

11 tipů pro pracující maminky

1. Netlačte na sebe, ale najděte rovnováhu

Myslete na to, že zvládnout práci i péči o dítě vyžaduje balanc. Občas je potřeba zvolnit a občas naopak přidat, ale hlavní je umět se v tom neztratit. Sebedisciplína je klíčem k úspěchu.

2. Pracujte, když to jde, ne na sílu

Nechte se inspirovat třeba technikou Pomodoro. Pracujte v blocích, když máte klid, a nesnažte se tlačit na výkon, pokud vás něco ruší nebo rozptyluje.

3. Najděte si chvilku pro sebe

Jste na prvním místě. Zkuste si každý den najít chvíli na odpočinek nebo rituál, který vás nabije energií – ať už je to sprcha, procházka nebo tichý moment s kávou.

4. Mějte realistická očekávání

Netlačte na pilu a přizpůsobte své cíle aktuálním možnostem. Naučte se počítat i s neočekávaným. Co jste zvládla dříve za osm hodin, může s dítětem trvat několik dní. A to je v pořádku.

5. Vytvořte si pracovní rituály

Rutina pomáhá nastavit hlavu na práci. Může to být ranní káva, oblíbená hudba nebo jednoduchý úklid pracovního stolu před tím, než začnete.

6. Zapojte partnera nebo rodinu

Klidně i na hodinu denně. Pokud máte někoho, komu můžete dítě svěřit, využijte toho. Pomoct může i hodná teta na hlídání. Vědomí, že je dítě v bezpečí, vám dá klid na práci.

7. Respektujte svůj spánek

Psychická pohoda je důležitá. Práce po nocích se s neklidným dítětem nevyplácí. Bez dostatečného odpočinku dlouho nevydržíte.

8. Pracujte mimo dosah dětských zvuků

V klidu to půjde líp. Pokud slyšíte dítě plakat, soustředění jde stranou. Najděte si prostor, kde budete mít absolutní klid na práci.

9. Buďte šťastná máma

Šťastná máma = šťastné dítě. Možná to zní jako klišé, ale je v tom velký kus pravdy. Najděte si v každodenním shonu něco, co vás naplňuje a dobíjí energií. A nezapomeňte – smích je nejlepší lék. Dokonalost je iluze. Když zvládnete pracovat, pečovat o dítě a u toho se občas i zasmát, jste hrdinka.

10. Vyhledejte komunitu nebo coworking s hlídáním

Ať jste spoko vy i dítě. Mít kolem sebe podobně naladěné maminky může být velkou podporou. A coworking s hlídáním dětí vám může otevřít nové možnosti.

11. Nezapomeňte na flexibilitu

Plány s dětmi se pořád mění. Naučte se improvizovat a přizpůsobovat svůj denní režim podle aktuální situace.